Jak to vlastně bylo...

27. ledna 2015 v 15:14 | Aleš
Jak si vzpomínám, začalo to všechno nákupem robotických rybiček z Amplionu.cz. Chtěl jsem trochu oživit svůj pracovní stůl a tohle mi připadalo jako dobrý nápad. Tedy skoro. Rybičky jsem koupil, pustil do nádoby a zažil šok - takový randál jsem nezažil ani u strakapouda co se usadil kousek od mého okna na protějším stromě. Ryby plavaly přesně podle informací jako ryby živé, jen svými ocásky pořád mlátily o stěnu nádoby takže se po chvíli nedalo u toho stolu sedět, a už vůbec se u něj nedalo pracovat. Byly odejity ke kamarádovi, který má malou dcerku a tak doufám, že tam se ty rybičky uplatní mnohem líp.

Ale co s tou nádobou. První rady jsem dostal od přítelkyně, která se věnuje akvateraristice dobu, kterou si já zatím neumím ani představit - patnáct let, a ty byly: hlavně pořádnou nádrž, klidné a snášenlivé ryby, a pozor na vybavení, bez toho ti ty ryby umřou. Jako obvykle měla pravdu, posháněl jsem techniku, nejlépe v dvojím provedení kvůli rychlé výměně, nakoupil jsem krmení a Preventin, kořeny, nasbíral kameny a nakonec nakoupil i ryby. Pět ancistrusů - 2,5 cm velikých, tedy spíš malinkých a deset pavích oček taky kolem 2.5 cm. Když jsem si je přivezl domů a vypustil do té mini nádrže byl to zajímavý pocit. Seděl jsem u nich až do noci a pozoroval a pozoroval.

Po týdnu jsem vyměnil filtraci, ne typ, ale způsob. A proč? No proto, že se mi ty ryby plašily. V malé nádrži se filtr s prouděním stává ne moc dobrým společníkem. Ryby byly pořád schované a nechtěly ani moc jíst. Vyrobil jsem si externí filtr, zavěsil nad nádrž a když jsem k němu připojil malé čerpadlo pro fontánku (200l za hodinu) nastala ihned změna - objevily se ryby, téměř okamžitě a hned začaly zkoumat okolí a hlavně co by se kde dalo sežrat.

Takhle to probíhalo asi tři týdny, ryby dováděly, viditelně byly spokojené a nestresované, až jsem zjistil, že mám o jednu méně. Všiml jsem si jí, samozřejmě, v knize "Vaše akvárium" o tom píšou velmi jasně "pokud se ryba straní ostatních, nežere, a polehává u dna, je něco špatně", a bylo, odlovil jsem jí do karanténní nádrže, třílitrové sklenice na okurky, zapojil náhradní vzduchování přidal jednu rostlinku, nakapal preventin, přidal lžíci vody se solí a čekal. Den, dva, tři, a nic, ryba čile a spokojeně plavala, krmila se a vypadala jako by se nic nedělo. Čtvrtý den jsem jí odlovil a vrátil. A to jsem neměl, hned po cca půl hodině jsem jí zase našel u dna, staženou hřbetní ploutev a v naprosté apatii. Kamarád mi řekl abych to neřešil, že si příroda vždycky nějak pomůže sama. A taky měl pravdu. Příroda si pomohla a ryba umřela. Všichni mě na to připravovali, zejména přítelkyně. Za těch patnáct let se u ní vystřídalo prý už nepočítaně jak ryb tak i plazů a ještěrek, má totiž akvaterárium s rybami dole a nad vodou se jí prohánějí pralesničky - to jsou malinké tropické pralesní žáby. Jedovaté.

Rybu jsem poslal do rybího nebe a začal číst. První knihu jsem přelouskal za chvíli a základní instrukce - odkalovat, svítit, nepřekrmovat a jednou za týden kapku/dvě Preventinu do vody, jsem dodržoval jak to jen šlo. A dařilo se po prvním měsíci bylo na těch prďouscích vidět, že se jim bříška pěkně kulatí, nejsou vyplašené ani ze světla, a ani ze spolubydlících u dna. A že ti jim předváděli pěkné přivítání když se při hledání potravy dostaly až na dno. Ancistrus není cholerická ryba, ale když jde o jídlo tak nezná bratra. A když oždibuje řasu na skle nádrže také nemá moc rád když ho nějaká ryba kouše do zad. Ale zvykly si na sebe a vypadalo to na začátek krásného přátelství.

V druhém měsíci - srpen, se začaly dít ale věci, nad kterými mi začal stát rozum. Jednou byla voda krásně čirá, druhý den zakalená, zelená, až v ní nebyly ryby skoro vůvec vidět, a jako zázrakem se zase za dva dny vyčeřila. Tohle střídání mi internet vysvětlil tak, že živorodky jsou bordeláři a že je to normální. Přijal jsem to, a spolehnul se na přírodu. A zase špatně, uhynuly další dvě ryby. Vyměnil jsem polovinu nardže a začal přemýšlet co dál, když se to nepovede a situace se nezlepší. Řešení se mi nabídlo samo, potkal jsem člověka, který chtěl akvárium likvidovat, z rodinných důvodů, a jen tak se zeptal, jestli o někom něvím kdo by si to AQA i s rybami od nich vzal. Poděkoval jsem náhodě a obchod byl uzavřen.

Mezitím, celá akce trvala asi týden, se mi doma narodila mláďátka pavích oček, a za tu novou nádrž, která je trojnásobně větší než ta první, jsem tomu známému hodně poděkoval. Po přelovení se ryby začaly s novým územím seznamovat úplně jinak, než v té první nádrži. Rozprchly se a občas to trvalo i několik minut než se zase objevily. U ancíků to bylo ale jiné, to už byli ostřílení mazáci a dno je jako dno, i když jsem se snažil kvůli neonkám dno vylepšit i kamínky, jak psali na AQA webu o rybičkách - "když nemá neonka na dně kamínky bojí se a neplave". V první nádrži byl čistý písek s poměrně velkými kameny a ancíci byly spokojeni, v téhle druhé je písek kombinován s různobarevnými kamínky a také si zvykli.

Třetí měsíc - září, byl už celkem v klidu, nainstaloval jsem časové spínací hodiny, rozvedl pořádně vzduch, koupil miniaturní zářivkové osvětlení kvůli rostlinám, a zavedl postní den. Ryby prý dokáží bez krmení přežít až čtrnáct dnů, např. dovolenou chovatele, a prý jim hladovka prospívá. Jeden den v týdnu tedy určitě vydrží. Vybral jsem úterý protože o víkendu odkaluju a ryby to může stresovat a řeším to pak jen jedním způsobem a sice krmením. Takže co sežerou ihned sežerou, ale v pondělí, kdy jim dávám už jen málo, a mají hlad, vyzobou co najdou a v úterý kdy nedostanou nic mohou pěkně vytrávit. A to dno, to je jak uklizený stůl, chvíli, ale živorodky jsou fakt bordeláři, zaneřádí co můžou, a hlavně rychle.

Zaběhlý princip funguje, čtvrtý měsíc - říjen, byl asi v polovině a na internetu se objevil zase inzerát - prodám akvárium s rybami. Nelenil jsem a akvárium koupil, protože jsem už měl v té alfa nádrži takových mláďat, že jsem se musel rozhodnout. Buď budu nově narozené ryby dávat jako potravu, nebo se musím postarat aby se další populace rodila pod kontrolou. A bylo to, jakmile jsem si vybral tuto cestu vše vypadalo jednoduše. Alfa nádrž budou samečci a beta samičky. Nádrže jsou stejně veliké a do sekretáře se mi krásně vešly vedle sebe. Mezi nimi je ta původní mini nádrž a je z ní odchovna, nebo porodnice. Zase mi umřela ryba, tentokrát nedokázala chudinka vytlačit potomka, až s lupou jsem to uviděl. Ze zadečku jí koukal miniaturní ocásek a ryba i když sebou pořád otírala o dno, nedokázala tu omladinu ze sebe dostat.

Pátý měsíc, to je už listopad, jsem trpěl za ty nové ryby, nevypadaly moc dobře. Každé akvárium, když se musí přestěhovat, nelze stěhovat s vodou. A to byl i můj/jejich problém, původní majitelé měli, jak jsem viděl na fotografii jejich AQA z inzerátu, vodu křišťálově čistou, teplotu 22°C a dno pečlivě odkalované. Když jsem se ptal na nemoce, bylo mi řečeno že nebyly žádné. Ale také že nebyla žádná mláďata. Moje zbývající nádrže mají 26°C a je to biotop dno tropické řeky s poměrně rychlým prouděním na hladině. A to byl asi ten problém, jejich ryby byly zvyklé na téměř stojící vodu, a to i přesto, že se píše že by voda měla v akvárium cirkulovat aby se kyslík dostal do všech částí nádrže. A tak se na nich začal projevovat stres, nechutenství a divné změny, na jedné Bleherově tetře dost patrné, vypoulila oči a i když pořád plave nevypadá to přirozeně. Druhá na tom byla ještě hůř, taky se jí vypoulily oči, ale některá větší ryba jí asi plácla ocasem, nebo nevím jistě čím to bylo, ale našel jsem jí bříškem vzhůru. A druhý den další, a další. Třikrát jsem vypouštěl nádrž cca do poloviny, skákal kolem měření Ph, tvrdosti, alkality a nakonec se to podařilo. Přidal jsem druhý filtr, instaloval digitální teploměry pro přesnou teplotu, s tím je spojená i instalace nových topidel s termostatem a druhé spínací hodiny nastavené na 1/4 hodiny sepnuto a 3/4 hodiny vypnuto, aby se topením voda nepřehřívala. Teď tam ve všech nádržích mám 25°až 26°C, Ph je na 7 až 7,5, tvrdost mám na vodovodní kohoutkovou vodu na průměru, a tento stav už snad bude všem nájemníkům vyhovovat.

Šestý měsíc - prosinec, ten byl v pohodě, měl jsem dovolenou a celou jsem ji strávil skákáním kolem akvárií. A smůla, od 22.1.2015 kdy mi začal sedmý měsíc, mám zase úmrtí, a hned několik za sebou - dvě Bleherovy tetry, dvě pravé neonky, pak dvě balónové Molly, bohužel sameček se samičkou, a bohužel dvakrát, těhotnou samičkou, zčistajasna plavaly bříšky vzhůru. Bez jakéhokoli varování. Zbyla už jen černá Molly na které je také vidět, že by mohla být těhotná, a doufám, že tu plíseň, co má nad ploutvičkou vyřeším solí, nebo SERA Baktopurem. Také jsem zase vyměnil polovinu vody. Je to zvláštní, že se to děje pouze u samiček, samečci vypadají naprosto v pořádku a to je jich tam cca 30 - paví očka původní - 5 ks, paví očka F1 - těch je asi 15 ks, 10 neonek a sedm ancistrusů.
U samiček je 6 zbývajících ancíků s dvěma krunýřovci velkoploutvými, malý sameček Gold Molly s černou samičkou, sameček Betty bojovnice a dvě pravé neonky a tři tetry Bleherovy.

Tady zatím deník končí, ale přeju si a hlavně rybám štěstí...

Pro další povídání vkládám orientační obrázky ocásků pavích oček.


Barevné variety už mám a teď už to nechám na přírodě.
 

22.07.2014 Založení prvního akvária

27. ledna 2015 v 12:13 | Aleš
Deník začínajícího akvaristy:

Když jsem si 22.7.2014 donesl prvních 15 ryb - 10 pavích oček a 5 ancistrusátek, bylo jasné, že bylo dobře, že jsem si už měsíc předem připravil cca 30 litrů odstáté vody. První nádrž nebyla sice nejlepší, je malá a určitě není ideální na trvalý chov, ale první tři měsíce se v ní rybky cítily jako doma, než vyrostly a musel jsem koupit nové nádrže, nyní je z ní porodnice a odchovna. S mými začátečnickými chybami se vyrovnaly, doufám dobře, umřela mi jenom tři paví očka a ostatní rybičky přežily až do teď - tj. února 2015, a mohu doporučit každému aby si koupil nejen rybičky hladinové a středové, ale aby nezapomněl ani na niku u dna, pak se totiž nemusí moc starat o nějaké odkalování, například ancistrusátka dno vypucují tak dočista, jak já s odkalovačem možná asi tak za týden po trpělivém přerušování práce, když se dno zvíří.

Úspěšně se mi už dvakrát paví očka rozmnožila. Jsou to neskutečně plodné ryby, musel jsem od sebe oddělit pohlaví jinak by v těch nádržích za chvíli nebylo k hnutí. Ancistrusátka zatím jen rostou, jsou to zatím jenom takoví tří/čtyřcentimetroví prďousci a těm to bude aspoň rok trvat než vyrostou do třecí velikosti. V nádržích (už mám nyní tři) mám nyní asi 30 pavích oček - rozhodl jsem se, když jsem viděl v časopisech neskutečné barevné formy, že zkusím také vyšlechtit nějakou zajímavou barevnou varietu - například žlutozelenou kobru, nebo nějaký zajímavý tvar ocásku. Dál v nádržích plave asi deset ancistrusů obého pohlaví, sehnání samečků nebylo vůbec nic jednoduchého, takže snad se na jaře konečně dočkám mladých. A dva krunýřovci velkoploutví u kterých snad mladé taky časem odchovám.
Mé další ryby, které jsem si pořídil, jsou paví očka Endlerova , neonky, tetry Bleherovy, mečovka vídeňská a plata červená-korálová, u kterých ale zatím jenom zkouším zda jim to bude dohromady klapat .

Zatím sice nepomýšlím ani na vystavování, ani prodej, ale myslím, že když svoje zkušenosti umístím sem na blog, mohu poradit, budu-li samozřejmě vědět, každému kdo bude mít zájem se mnou o svých akva úspěších/potížích mluvit. Znám to sám moc dobře, jeden názor vyvrací druhý a ve výsledku se v knize (a že jsem jich přečetl fakt hodně, a i v těch jsou občas informace protichůdné) dočtu, že je to naprosto jinak. A když po rozhodnutí zjistím, že to bylo špatně, to už se většinou nedá moc dělat.

Nejsem žádný velký akvarista, ale že po té půlroční době už nějaké zkušenosti jsou je pravda, a myslím, že problém se o ně podělit rozhodně nemám.

26.1.2015
Alf

Kam dál

Reklama